Historie obce

První písemná zmínka: o osídlení je z roku 1345. Obec Dešov vznikla v roce 1960 sloučením dvou původně samostatných vsí a to Velkého a Malého Dešova. V roce 1995 byla část obce pro svou architektonickou hodnotu prohlášena vesnickou památkovou rezervací.

Katastrální výměra: 2 244 ha

Počet obyvatel: 418

Počet popisných čísel: 187

Infrastruktura: Základní a Mateřská škola, obecní knihovna, pošta, 1 prodejna se smíšeným zbožím, kulturní dům, Hostinec U Blahoudků, 2 hasičské zbrojnice, Zemědělské družstvo Dešov, truhlářství, autoklempířství, opravna drobné zemědělské techniky a pneuservis, vodovod, plyn, telefony. Obec je přifařena do Velkého Újezda.

 

Památky: V roce 1995 byla část obce prohlášena památkovou rezervací jako obec s dochovanými soubory lidové architektury. Kromě 11 památkově chráněných usedlostí patří mezi kulturní památky také kaple P. Marie Bolestné z r. 1781, poklona na cestě k Bítovu a trojhranná kaplička a Boží muka u domu čp. 121

 

Příroda: Přírodní památka Černá blata - přirozená bučina s bohatým bylinným podrostem, přírodní rezervace Suchá hora s bohatým bylinným patrem a cennými listnáči, chráněné území na Kotnici s teplomilnými druhy flóry a fauny, 4 chráněné stromy.

 

Významní rodáci: Antonín Pešl (1891-1942), spoluzakladatel československých legií za 1. sv. války v Itálii, novinář v deníku Národní osvobození. Za vedení domácího odboje během 2. sv. války popraven 22.12.1942 v Berlíně.

 

Chceme-li odhalit tajemství vzniku naší obce, musíme se vrátit hluboko do historie. Vlastní dějiny počínají příchodem Slovanů na Moravu. Zde obsadily jednotlivé kmeny, na něž se Slované dělili, roviny při řekách. V Podyjí se usadili Lovatici (Lovětici). V té době, tedy kolem roku 900 n. 1., žili členové kmenů podle rodů v nevelkých dědinách. Vesnice tehdy byly svobodné a na sobě nezávislé a knížeti podřízené. Když rod vzrostl, rozdělil se v rodiny a tak vznikly vesnice rodinné - rodové. Tyto byly pojmenovány podle zakladatele. První usazení takového kmene rodového v našem kraji představuje "hradiště u Koberova mlýna", sloužící k obraně obyvatel při nepřátelském vpádu. Hradiště zaujímalo prostornou náhorní rovinu a obyvatelé okolních osad se do něho mohli uchýlit i s dobytkem před případným útočníkem. K těmto poznatkům dospěl ve svých pracích vynikající archeolog a notář Jaroslav Palliardi, který pocházel z Moravských Budějovic. K uctění jeho památky nese místo jeho jméno - Palliardiho hradisko. Podle nejstarších dochovaných materiálů se první zmínka o naší obci datuje k roku 1398. Uvádí se Vršek z Dešova (Zdessova), což byl vladyka, který měl v držení oba Dešovy. V roce 1416 Martin z Dešova. Tento seděl a zboží měl na dvoře Doubravickém u Malého Dešova, kde doposud říkají na Doubravě. Byla to tvrz dřevěná, která lehla popelem. V roce 1446 se uvádí jako vladyka Niklas z Dešova. Z knih se dočítáme, že kolem r. 1510 byli vládcové Bítova Lichtenburkové, kteří měli oba Dešovy v držení, zcela bez peněz. Proto si pomáhali prodejem některých poddaných vesnic. Na usedlíky v těchto vsích přecházel tzv. lenní poměr (závazek), což je dočasné propůjčení majetku i půdy. V Malém Dešově jich bylo sedm a ve velkém osm. V roce 1570 na popud krále Vladislava propouští Henrych z Bítova oba Dešovy z lenního svazku a Jindřich z Lichtenburka jim  udělil, aby chalupy a přidělené pozemky  přešly do dědičného vlastnictví.

 

Dešovská tvrz - sídlo vladyků na Dešově. Vladykové byli dozorčími, kteří svou moc uplatňovali nad poddanými v oblasti finanční, soudní i správní a donucovali poddané k plnění všech povinností vůči svému hradnímu pánovi. Měli dozor nad docházkou na robotu, po novém roce vybírali peníze z přástek (poplatek za surovinu z předení), úroky za propůjčená pole a jiné. V případě ohrožení hradu nebo území k němu náležejícímu, musel každý vladyka ve svém katastru vybrat lidi, kteří bránili knížecí hrad.Vladykové v Dešově zanikli v 16. století. Ale vraťme se k výše zmíněné tvrzi. Stála v místech, kde je dům č. p. 18. Byla oddělená od ostatních selských usedlostí.Kolem dnešní budějovické silnice se táhl kamenný taras, kolem kterého byl vybudován hlubší vodní příkop. Obrannému charakteru tvrze nasvědčují i mohutné základy s dřevěným opevněním. Dalším obranným prvkem byl ohromný sklep ve hloubce čtyř metrů pod tvrzí. Byl dvouramenný a částečně dvouposchoďový. Tyto prostory skýtaly obyvatelům ochranu v dobách loupeživých vpádů nepřátel do vsi.

Vlivem husitských a českouherských válek byly četné vesnice vypáleny, zpustošeny a mnohé opuštěny. U Malého Dešova to byla vesnice Vosmoruby. Úbytek obyvatelstva přiměl šlechtice k tomu, že se zvětšovala robota na panské půdě, omezovala se volnost stěhování poddaných a utužovala jejich závislost na vrchnosti. To vše vedlo k tomu, že se šlechta začátkem 16. století vracela opět k hospodaření na dvorech, které ve 13. století opustila. Parcelovala pozemky mezi kolonisty a po způsobu měst počala se obírati obchodem, zakládajíc rybníky, ovčírny a pivovary. Při nedostatku pracovních sil bylo výhodnější dělat z polí rybníky. Do této doby spadá také tvoření rybníků u nás v Dešově. Katastr trati "U rybníčku", po potoku pod vesnicí u bývalé cihelny tzv. "Velký rybník" a "Malý rybník" na Čižovici. Další rybníky jsou v lesích "Na šanderce" a "Neuhanserovy lesy". V katastru obce bylo v té době (polovina 16. stol.) asi 10 ha rybníků.

 

Patent o zákazu pastvy - toto nařízení se přímo vztahuje k Dešovu a datuje se do roku 1770. Jelikož lidu v obcích v této době přibývalo, orné půdy bylo málo a hodně se úhořilo, začalo obyvatelstvo hladovět. Vrchnost proto vydala nařízení, ve kterém ruší pastviny a zakazuje úhor, aby se všechna půda začala obdělávat. Dále nařídila kácet lesy, mýtit křoví a tím rozšiřovat půdu k zemědělskému využívání. Jednalo se většinou o svažité pozemky s nižší půdní úrodností. Po vymýcení a vypálení dřevin se půda musela urovnat a překopat motykou. Těmto polím zůstal pak název Kopaniny. Vyhláška se v Dešově týkala těchto pozemků: "Dubiny, Bejlí, U Doubí, Kopaniny, Svobody". Je to prakticky celá levá strana od Znojemského kopce po potoku až k mostu u bývalé cihelny. Tyto svahy byly celé porostlé lesem a křovím a zúrodnily se až v této době. Po rozdělení chalupníkům byli ti, kteří na nich hospodařili, tři roky osvobozeni od daně a robot. Těmto polím se říkalo "frei feld" - svobodné pole, neboli Svobody.

 

Dešovská vzpoura proti robotám - v období po třicetileté válce, (druhá polovina 17. stol.) náš kraj trpěl těžkými břemeny a to bezohledným pustošením vesnic švédskými vojsky. Roboty se těžko plnily, odvody vrchnosti se staly být neúnosné. Sedláci se na tajných schůzích dohodli, že roboty více konat nebudou. Dne 19. května 1775 z Dešova již nikdo na robotu nešel. Na popud krajského hejtmana byli povoláni 24. května do Znojma jejich mluvčí Matěj Moltaš, Pavel a Mates Prokešovi a Matěj Šlápota. Tito byli uvězněni za to, že se postavili proti vrchnosti. Dne 6. července 1775 na stížnost hraběte Dauna přijíždí na hrad Bítov krajský hejtman Kaltschmidt se dvěma setninami vojska. Protože ani na výzvu hejtmana nenastoupili Dešovští robotu, zve si jejich mluvčí Pavla Prokeše a Jana Šlápotu dne 30. července na hrad Bítov. Po celodenním vyjednávání byli sice potrestáni 25 ranami karabáčem, ale dosáhli prominutí zanedbaných 857 robotních dnů. Přestože byla vzpoura nakonec vojensky potlačena, rozšířily se z Bítovska tyto nepokoje po celé Moravě. Podle Tereziánského katastru bylo v obou vsích na Bítovském panství 2 282,4 měřic orné půdy (456,5 ha) a na panství Kdousov 336 měřic půdy (67 ha). Byl zde vrchnostenský dvůr a robotovalo pro obě panství 33 sedláků a 6 pololáníků 3 dny, v létě pak 6 dnů v týdnu.

 

Ves Malý Dešov užívala pečeť o průměru 23 mm, kde v pečetním poli je rozkřídlený stojící pták - asi čáp. Opis zní: DORF KLEIN DESCHAV. Ves Velký Dešov užívala pečeť o průměru 29 mm, v jejímž poli je květina - jde zřejmě o růži. Z opisu čteme: DIEDINA WELKEG DESSOW. Koncem feudálního období v r. 1843 žilo v obou obcích 664 obyvatel v 88 domech. Zemědělstvím se živilo 139 osob a 11 lidí se živilo zemědělstvím i řemeslem. Průměrný stav dobytka u usedlosti byl 3 voli, 2 krávy, 2 kusy mladého dobytka, 5 ovcí, 1 až 2 vepři. Desátky byly odváděny panství Bítov a faře ve Velkém Újezdě. Místem trhu pro ves bylo město Jemnice. Domy ve vsi byly nízké s malými okny, stavěné z kamene nebo z nepálených cihel, kryté na střeše slaměnými došky. V místě byla cihelna s 1 pecí, kde 3 dělníci ročně vyprodukovali 14 000 cihel a 23 000 tašek. Produkci odebírala vrchnost a část se prodávala do okolí. Do roku 1849 byl Velký i Malý Dešov součástí panství Bítov a Kdousov. V roce 1896 přešel pod nově zřízené hejtmanství Moravské Budějovice. V oblasti soudní správy náležel do roku 1874 pod pravomoc Okresního soudu Vranov, poté pod Okresní soud v Moravských Budějovicích. V letech 1949 až 1960 patřil do správního okresu Moravské Budějovice a od správní reorganizace v roce 1960 do okresu Třebíč.

 

škola - do roku 1762 chodily dešovské děti do školy ve Velkém Újezdě. Od roku 1763 až 1795 docházeli učitelé z Velkého Újezda vyučovat do Dešova. Místnost pro školu byla pronajata v č. p. 46 (nyní č. 65). V roce 1796 je postavena škola v č. p. 30, později obecní chudobinec (nyní č. p. 24). První učitel zde byl Jan Vorel, vysloužilý desátník. Jelikož škola časem nedostačovala, byla vystavena v roce 1867 nová, nynější budova, ale jednopatrová. Byl to vlastně přestavěný zájezdní hostinec. Až do 1872 zde byla jedna třída, téhož roku rozšířena na dvoutřídní. V roce 1898 byla provedena přístavba, poněvadž dosavadní místnosti nedostačovaly. V roce 1908 byla pro velký počet žáků znovu přistavěna a sice z učitelského bytu, kabinetu a komory. V roce 1922 byla škola rozšířena na trojtřídní. V této době je řídící učitel Karel Matějka a žáků docházelo z obou Dešovů více než 100. Škola byla na tehdejší dobu poměrně moderní. K radikálním stavebním změnám došlo koncem 60. a začátkem 70. let minulého století: výměna dvoudílných oken za trojdílná, nová elektroinstalace, úprava sociálních zařízení, generální oprava střechy a nová fasáda. V 90. letech byla zbudována šatna, sklad školních potřeb, byly zpevněny stropy nad druhým podlažím, rozšířeno sociální zařízení a třídy vybaveny novým nábytkem. V roce 1998 byla opět obnovena fasáda, zbudován nový chodník a prostory bývalého bytu upraveny na školní družinu. V témže roce byla škola připojena na nově vybudovaný veřejný vodovod. V roce 2008 byla provedena výměna střešní krytiny a v roce 2009 byla provedena výměna oken na celé budově Základní školy. V současné době je ve škole vabavena moderní počítačová učebna. Kromě domácích dětí navštěvují zdejší školu i žáci z  Kojatic a Hornic. V soušasné době navštěvuje Základní školu 33 žáků. Ředitelkou školy je Mgr. Jana Urbánková z Dešova, učitelkou  Mgr. Dana Popová  z Dešova a vychovatelkou Olga Ježková z Kojatic. Začátkem 70. let byla v akci Z" vybudována nová mateřská škola pro 40 až 50 dětí. K tomuto účelu bylo využito budov soukromého zemědělce konfiskovaného v 50. letech. V současné době navštěvuje mateřskou školu asi 20 dětí z Dešova, Kojatic a Hornic. Učitelkou je paní Jarmila Navrátilová z Dešova.


Obyvatelstvo a zaměstnání - sledováno od roku 1880. V roce 1880 měla obec 152 domů a 929 obyvatel. V roce 1921 bylo evidováno 132 domů s 825 obyvateli. V roce 1930 zde bylo 160 domů a 803 obyvatel, v roce 1950 171 domů a 684 obyvatel. V současnosti je zde 182 č.p. se 440 obyvateli. Dá se říci, že Dešov je obec zemědělská, v roce 1900 s největším katastrem v soudním okrese - 2198 ha. K zemědělské činnosti patřila doplňující řemesla a živnosti. V roce 1911 se uvádějí v obou obcích: 4 hostinští, 4 koláři, 2 kováři, 2 krejčí, 2 obuvníci, 3 obchodníci s vápnem, 1 obchodník s vepřovým dobytkem, 1 obchodnice s prádlem, 2 obchodníci s pleteným zbožím, 1 obchodnice se zeleninou, 2 prodejci lihovin, 2 prodejci tabáku, 1 pekař, 1 řezník, 1 sedlář, 1 stolař a 1 tkalcovství. Byla zde i četnická stanice v čísle popisném 15 (nyní č.p. 22). V roce 1955 bylo založeno ve Velkém Dešově JZD. Počet členů se ustálil v roce 1959 na 180 a výměra na 653 ha zemědělské půdy. Založení JZD v Malém Dešově se datuje k roku 1956 a po 4 letech mělo 61 členů, kteří obdělávali 358 ha zemědělské půdy. Po spojení obcí se v roce 1961 obě družstva sloučila. K dalšímu rozšíření dochází v roce 1976 a to o JZD Stráně Kojatice. V roce 1992 proběhla transformace na družstvo vlastníků, které hospodaří na 1720 ha zemědělské půdy a zaměstnává 96 trvale činných pracovníků. Struktura pěstovaných plodin se proti minulým letům značně změnila. Z osevního postupu jsou postupně vylučovány plodiny, k jejichž pěstování byl zapotřebí vysoký podíl lidské práce. Vůbec se nepěstuje krmná řepa, zelenina a pouze omezeně brambory. Převládají obiloviny, řepka a krmné plodiny. Do výroby jsou stále více zaváděny nové stroje a technologie s cílem nahradit lidskou práci. Družstvo zaměstnance nepropouští, ale jejich stav je snižován přirozenou cestou (odchod do důchodu). Soukromé podnikání v obci je zastoupeno - 1 hostinský, 1 zedník a pokrývač, 1 truhlář, 1 opravář zemědělské techniky, 1 autoklempíř, 1 živnostník - lesní dělník, 1 soukromá prodejna - konzum, 2 soukromí zemědělci, 3 autodopravci. Polesí Dešov bylo převedeno částečně do Vranova nad Dyjí a část do Uherčic. U Lesní společnosti zůstalo zaměstnáno 9 občanů. Zbývající část aktivně činného obyvatelstva dojíždí za prací hlavně do Moravských Budějovic a Jemnice.

 

Kultura - z kronik se dočítáme o bohatém kulturním dění v naší obci. Na vysoké úrovni zde bylo ochotnické divadlo. O nastudování divadelních her se staraly jednotlivé spolky, a tak v jednom roce bylo i několik představení. Velkou událostí v obci bylo posvícení 28. září na sv. Václava. Drželo se tři dni a taneční zábavy bývaly v obou hostincích - u Blahoudků i u Brychtů. Rovněž pouť mívala velkou tradici. V Malém Dešově se koná 19. 3. na sv. Josefa a ve Velkém Dešově vždy týden před Velikonocemi. Pro zajímavost uvádíme dobový zápis z pera kronikáře: "Tržní plac byl na horním konci vesnice podél silnice směrem na Malý Dešov a tento plac měli kramáři rozdělen podle živností. Od čísla popisného 9 podél silnice, to jest západní hrana silnice, počínaly stánky postupně: stánek s jižním ovocem, stánek s červenou vodou - již prodavač známým pokřikem "Studená od ledu, sladká od medu, za krejcar za dva", lákal děti ke koupi a pití. Dále asi 6 stánků s cukrovím, stánek kloboučníka, 3 stánky obuvníků a stánek provazníka, který stál až u čísla 2. Přes znojemskou silnici od č.p. 21 směrem ke kapli po východní straně silnice byly rozmístěny další stránky. Stál zde kolotoč, postupně vedle byl stánek železářský, kde byly kosy, srpy, pily, hoblíky apod. Od tohoto místa byly stánky dvěma řadami průčelím proti sobě postavené a mezi nimi ulička, takže návštěvníci měli oboustranný pohled do jejich vnitřku. Rozdělení bylo: střižní zboží, pak stánek krejčího, hotové obleky a zbytek ke kapli měli plátýnkáři. Z druhé strany, těsně vedle kaple, byl hrnčíř s hliněným nádobím a vedle nádobí plechové. Pokračování stánků bylo po cestě od č.p. 99 dolů k Prokešovým. Jednu stranu zabírali soukeníci a druhou krejčí a ševci. Na tuto dešovskou pouť přicházeli za nákupem lidé ze všech okolních vesnic, protože měli na jarmark do města všichni daleko a předjarní doba nutila mnoho lidí k nákupu toho nejnutnějšího. V plesové sezóně byl nejhojněji navštěvovaný hasičský a sokolský bál. Náležitě se lidé dokázali bavit i o Masopustu. V průběhu roku se konaly oslavy k různým příležitostem: např. oslavy narozenin prezidenta T.G. Masaryka, oslavy 28. října, tábory lidu k výročí upálení Jana Husa a pod. V obci byla rovněž organizována sportovní vystoupení cvičenců Sokola a Orla, kterých se zúčastňovaly stejné spolky z okolních vesnic. V roce 1921 byla ze stávajících knihoven a to Národní jednoty a Družiny katolických zemědělců vytvořena veřejná obecní knihovna. Během 2. světové války došlo v k všeobecnému útlumu veškerého společenského i kulturního dění. K oživení dochází v poválečných letech. Do provozu bylo dáno promítání kina v čísle popisném 10. Kultura v obci se postupně omezila na pořádání tanečních zábav a plesů. S nástupem televize zaniká ochotnické divadlo, o něco později se přestává promítat kino. Významnější kulturní akce se datují po roce 1975, kdy v novém Kulturním domě byly pořádány koncerty Moravanky, Strouhalovy sedmičky, Petra Nováka, skupiny Katapult aj. V současnosti bývají ročně dva až tři plesy (hasičský, myslivecký, družstevní) a několik tanečních zábav. Od roku 1976 projevily o obec Dešov zájem státní úřady jako Památkový ústav Brno a referát kultury Okresního úřadu Třebíč a sice o soubor staveb lidové architektury, která se v části obce nachází. Je zpracováno několik odborných studií, několik staveb je zařazeno mezi památky. Jsou to č.p. 3, 4, 17, 35, 60, 94, 102, kaple Panny Marie Bolestné, poklona u ZD Dešov, trojhranná kaplička a Boží muka u čísla popisného 121. Dalších několik staveb je v trvalém zájmu památkového ústavu. I když nikdy nebylo vydáno místními orgány samosprávy žádné souhlasné stanovisko, přesto byla část obce na návrh ministerstva kultury nařízením vlády ČR č. 127/95 vyhlášena památkovou rezervací. Chráněná území katastru obce jsou "Černá Blata" s výměrou asi 4 ha, zařazena pro svou unikátní lesní kulturu. Dále lokalita "Suchá hora" - více než 15 ha ze stejné příčiny. Na pozemku Kotnice ,.Lom u Dešova" s výměrou 1,2 ha. Jedná se o pastvinu s jezírkem. Vyskytují se zde význačné teplomilné druhy flóry a fauny. Dále jsou v katastru 4 stromy chráněné státem: klen a buk pod Suchou horou, dub v Černých Blatech a lípa u objektů ZD Dešov. V obci byly zbudovány 2 pomníky. U prodejny Jednoty stojí památník "Osvobození". Byl odhalen 30.9.1928. Za druhé světové války byl ukryt u pana Pikala a po válce znovu postaven na své místo. Na návsi v parku stojí druhý pomník. Ten byl odhalen 9.5. 1946 na počest prvního prezidenta T. G. Masaryka. Přes svůj odkaz přetrval bez úhony na svém místě i přes ožehavé období až podnes. V kapli Panny Marie Bolestné jsou zasazeny dvě pamětní desky se jmény padlých občanů v první světové válce. Na rodném domě č.p. 9 je umístěna pamětní deska českému novináři Antonínu Pešlovi. Ta byla odhalena za přítomnosti vládní delegace 30.9.1945. Antonín Pešl byl v 1. světové válce spoluzakladatelem Československých legií v Itálii. Do nové republiky se vrátil společně s příštími představiteli státu T. G. Masarykem a Dr. Eduardem Benešem v hodnosti štábního kapitána. Ve 2. světové válce byl jedním z vůdců domácího odboje. Za svoji činnost byl zatčen gestapem a popraven v Berlíně 22.12.1942.

 

Spolky - spolková činnost a sdružování občanů do nich podle zájmu, bylo obzvlášť za doby první republiky velice silné. Podnětem byla euforie po vyhlášení samostatnosti republiky 28.10.1918. Většina vznikla krátce po této události. Starší jsou pouze Dobrovolný sbor hasičský, Národní jednota a Hospodářská družina.

 

Dobrovolný sbor hasičský - založen roku 1894 ve Velkém Dešově. Zakladatelem byl Jindřich Švarc mistr sedlářský. Byl rovněž prvním předsedou a náčelníkem. Jednatelem byl učitel Karel Tlustý.

 

Národní jednota - založena r. 1900. Jediný zdroj udává rok 1885 přičiněním místního řídícího učitele Františka Sedláka. V první světové válce činnost zanikla a již se neobnovila. Členové hrávali divadla a zřídili poměrně velkou knihovnu, kterou za války zčásti věnovali nemocnicím pro raněné.

 

Hospodářská družina - založena v roce 1907.

 

Sokol - tělocvičná jednota, která byla založena 28.9.1919 a měla v této době 35 členů.

 

Domovina - při svém založení 23.3.1919  měla 84 členů. Jednalo se o odborovou organizaci republikánské strany.

 

Venkovská omladina - vznikla 30.11.1919. V době založení měla 41 členů, kteří se věnovali kulturní činnosti v obci.

 

Družina katolických zemědělců - založena r. 1907, za války zanikla a obnovena byla 23. 3. 1919. U zrodu bylo 19 členů. Družina měla svoji knihovnu s 200 svazky a odebírala i odborné časopisy.

 

Lidová jednota - při založení v roce 1920 měla 32 členů, vesměs katolických zemědělců vedených Jakubem Karáskem, rolníkem z č.5. Jejími složkami byly Místní družina katolických československých zemědělců a Lidová otčina domkařů a chalupníků. Záměrem bylo řešit otázky hospodářské, kulturní a politické. Jednota Orla - založena 21. 5. 1921. Při svém vzniku měla 39 členů a prvním starostou byl František Macálka.

 

Československý červený kříž - organizace založena roku 1937.

 

Sbor dobrovolných hasičů v Malém Dešově - založen 22. 6. 1949, při založení 22 členů. Starostou sboru Josef Karásek, velitelem Jan Urbánek a jednatelem Bohumil Vala. Po 2. světové válce spolky postupně zanikaly a vznikaly organizace nové. V té době přetrvával Sbor dobrovolných hasičů, Orel, Sokol a Československý červený kříž. V 50. letech vznikaly organizace jako Svazarm, Československý svaz mládeže, Československý svaz žen, Myslivecké sdružení a Osvětová beseda. Tyto organizace vyvíjely převážně zájmovou činnost. V současné době jsou v obci činnými dva Sbory dobrovolných hasičů a Myslivecké sdružení.

 

Politické strany - mezi světovými válkami byly v obci nejsilnější tyto 3 politické strany: Republikánská strana, Agrární strana, Lidová strana. Po 2. světové válce to byly: Lidová strana, Sociální demokracie a Komunistická strana. V současné době v obci působí místní organizace KDU-ČSL.

tisk Tisk stáhnout jako pdf Stáhnout v PDF
Copyright © 2013 - 2017 Obec Dešov, webdesign: FormSoft s.r.o., administrace