Hasiči on tour 2017

Letos se opět na výroční schůzi nadhodil návrh, že by se konečně zase mohlo někam vyjet na výlet. Tyto návrhy se, pokud já vím, objevují celkem pravidelně každý rok minimálně 15 let. Letos se dokonce i hlasovalo o tom, kam tedy jet. Hlasování dopadlo celkem vyrovnaně pro návštěvu vinného sklepa a exkurzi do pivovaru. Přesto bylo na lidích vidět, že by opravdu někam už konečně chtěli vyrazit. Jenže jak to většinou bývá, tak to vypadalo pár týdnů po schůzi, že se letos opět nikam nepojede. Proto mě opravdu velice potěšila zpráva, že se na obecním úřadě máme přihlásit na zájezd s prohlídkou vodního mlýnu ve Slupi a posezením ve vinném sklepě v Šaldorfě. Prvně jsem si myslel, že jde jen o to vyvést pár lidí aprílem, protože tento výlet zrovna připadal na 1. dubna a to je jak známo den, kdy se takovéto věci občas dějí. I když jsem byl několikrát ujištěn, že se opravdu jede, tak mě zajímal počet nahlášených lidí, protože tady se prvně křičí, že se nikam nejde, a pak když je možnost se nahlásit, tak se už hledají spíš důvody, proč nejet, než způsoby, jak si to zařídit, abych mohl jet! Jasně, chápu to, že opravdu to někdy nejde, i kdyby se jakkoliv chtělo, a vím minimálně o jedný rodině, který to nevyšlo a tady je to omluvitelný, ale že by se to všem tak nehodilo...?

Takže celkem se přihlásilo 28 účastníků, ale správných lidí se v sobotu na zájezd sešlo jen 24. Někteří z nás ještě před odjezdem využili možnosti vyrazit na soustředění a seznámení se s plánem zájezdu do místního pohostinství. Úderem 13. hodiny se ale vyrazilo, řidič nabral směr jih a náš první cíl byl vodní mlýn ve Slupi. Cesta ubíhala celkem rychle, ale někteří možná litovali onoho soustředění v pohostinství ze zcela zřejmých důvodů. Za hodinu jsme už ale byli na exkurzi ve mlýně. Vodníka, i když malého, nám průvodkyně ukázala, ale čerta nechtěla v žádným případě ukázat. Takže prohlídka trvala cca hodinu a to bylo opravu brzy do sklepa, protože tam byl náš příjezd očekáván kolem páté hodiny. Tak po společný fotografii před mlýnem se ještě rozhodlo, že bychom se mohli zajet podívat do vedlejší vesnice, kde byla malá expozice technického muzea. Jenže prohlídka nebyla ohlášená, a i když mělo být podle provozních hodin otevřeno, tak jsme se dovnitř nedostali. Přesto se pořád ještě neupustilo od myšlenky navštívit nějakou kulturní akci (ne že by se nedala návštěva sklepa nazvat nekulturní, ale znáte to). Rozhodlo se tedy, že by se mohl navštívit obranný pěchotní srub v Šatově, který nebyl taky nějak moc vzdálený. V Šatově autobus zastavil nedaleko srubu, což bylo asi tak necelý kilometr pohodové chůze, přesto někteří tuto prohlídku neabsolvovali a rozhodli se počkat v místní restauraci U Fandy. Za mě tedy udělali velkou chybu, protože mně se návštěva tohoto krytu líbila daleko víc než vodního mlýnu. Asi tak po hodinové exkurzi ve srubu už byl opravdu nejvyšší čas nabrat kurz Šaldorf. Zajímavý ale bylo zjištění, že i ti, co dali přednost občerstvení U Fandy, se tvářili spokojeně, a tak jsme odjížděli spokojení naprosto všichni. Ve vinařství pana Dobrovolného jsme si dali společnou večeři a věřím tomu, že většina z nás se tajně modlila za to, aby zde bylo alespoň lahvové pivo. Myslím si, že to zadunění bylo slyšet i v Dešově, jak nám spadl kámen ze srdce, když nám bylo řečeno, že zde točí Prazdroj. Nevím tedy, jak komu a jestli všem, ale mně se ulevilo. Nejsem vůbec žádný vinař a na zájezd jsem se přihlásil vlastně jen kvůli tomu, že to musím nějak u toho vína asi tak po pěti letech vydržet. Hlavně ale tedy kvůli tomu, že když se někam jede, tak pojedu přece taky, když můžu, a nebudu trhat partu. Takže ještě jsme po večeři absolvovali prohlídku sklepa s ochutnávkou vín. Prohlídka trvala skoro dvě hodiny a vzorků bylo dost. Pro mě tedy, jako nevinaře, byl košt docela fičák a mám zase na pět let doufám normu vína splněnou. Musím tedy říct, že jsem po pátý degustaci necítil rozdíl ve vínech žádný a soustředil jsem se jen na to, abych poznal bílý od červenýho, popř. růžovýho. Pak jsme se vrátili zpět do tepla a diskutovalo se o všem možném v prostorách příjemnějších, než byl onen sklep s teplotou okolo 14 stupňů Celsia. Posezení se ukončilo něco lehce po půlnoci (a možná trošku později Wink ) a pak už jen cesta autobusem k domovu. Zde bych už jen zmínil jednu poslední věc, kterou pořád dost dobře nechápu, proč mi ostatní neodsouhlasili. Když jsme tak projížděli Znojmem, tak jsem navrhoval založit nějaký požár, když už jako hasiči jedeme na výlet. No a k tomu by byla úplně jak stvořená místní slepičárna (pro vás neznalé: zimní stadión). Stavba, která neměla být vůbec nikdy postavená, ale prý by se to nehodilo, jak říkal vedle sedící kolega. Nechápu proč?

Tak to by už asi opravdu stačilo. Co říct závěrem? Dovolím si zase vyzdvihnout alespoň dvě hlášky z celého zájezdu. Shodou okolností jsem obě zaznamenal ve sklepě. Jedna z nich byla položená přímo na sklepmistra a to byl dotaz, zdali může toto víno použít na podlití masa, které připravuje v troubě. Ale u mě to vyhrála tentokrát situace, kdy someliér, určený sklepmistrem, aby nám do degustačních pohárků naléval vzorky vína, přišel k jednomu z nás, aby mu nalil nový vzorek, a bylo mu klidně oznámeno: „Dolij to do toho minulého!" Jinak já strašně moc za tento zájezd děkuji Petru Smíškovi, který si celou akci nebo tedy minimálně její velkou část vzal pod patronát. Bez něj by asi zase zůstalo jen u těch návrhů, že by se někam mělo jet. Takže za toto klobouk dolů. Vy, co jste nejeli, a přitom mohli, tak vy můžete jen litovat, protože to byla slušná akce. A pokud jste se báli toho (jako já), že vám bude špatně z vína, tak tato obava byla lichá a to vím, o čem píši. Tak se příště polepšete a važte si toho, když pro vás někdo něco udělá. No a třeba za rok v pivovaře, co???

Foto, jak už jste naučeni, naleznete v jiný sekci.

Já se s vámi tímto reportem vážení „čtenáři" loučím. Bylo mně řečeno, že tady podobný obsah nemůže být nebo by neměl být. Já to plně respektuji a doufám, že tento poslední článek nebude opět smazaný po pár dnech, abyste pochopili, proč už zde nic není dlouho napsanýho. Já nebudu psát jiným stylem, spisovnou češtinou, bez hrubek a překlepů a hlavně s jiným obsahem. Nemyslím si, že bych zde zase tak nějak moc někoho urazil a spíš jsem to bral jako takový to škádlení. Víte, co se o tom škádlení říká... Taky bych řekl, že jsem tady nepsal nějak moc tendenčně a taky jsem se snad i párkrát strefil do sebe a pokud jsem zde nestihl všechny popíchnout a na někoho jsem zapomněl, tak se omlouvám, ale už to opravdu nyní nestihnu. Mě to opravdu stojí dost času, než něco usmolím, protože nejsem žádný spisovatel povoláním, a dělat něco zbytečně, tak to tedy vážně ne. Už mě potkáte maximálně s fotoaparátem. Děkuji vám za přízeň, a pokud jsem vás někdy nějakým článkem pobavil, tak je to pro mě ta největší odměna. Ještě jednou díky a mějte se fajn! Jenda Kiss

 

tisk Tisk stáhnout jako pdf Stáhnout v PDF
Copyright © 2013 - 2017 Obec Dešov, webdesign: FormSoft s.r.o., administrace